Claire, se kterou jsem pracovala v reklamní agentuře mi vyprávěla příběh z románu, který kdysi četla. V nějaké dávné sci-fi budoucnosti se skupina lidí ocitne ve vesmírném korábu bez blíže určené mise. Přestože přístroje na palubě vypadají funkční, nedaří se jim navázat kontakt se Zemí. Nikdo se neozývá, žádná reakce na jejich volání. Na palubě je vizážista, finanční poradce, pojišťovací agent, account manažer a pracovník marketingu. Vypravěč nechá čtenáře, aby si sám domyslel pravou příčinu. Vypadá to, že lidé z Modré planety vypustili posádku do vesmírného vzduchoprostoru a nemají zájem o jejich návrat. Prostě zapomněli na jejich existenci a nijak jim nechybí.
Učím marketing na New York University americké studenty, kteří jezdí na jeden semestr do Prahy. Americké školství má marketing již ve středoškolských osnovách a na mé hodiny se hlásí třeba i studenti hudby či literatury. Nezačínám s nimi na zelené trávě, někdy mám dokonce pocit, že trochu nosím české marketingové dříví do amerického lesa, tak rovnocenný ten dialog se studenty bývá. Často myslím na rozdíly mezi tím, v jakých souvislostech probíráme marketingové techniky se studenty v kontrastu s tím, jak je vnímá česká společnost. Jestli je česká zakonzervovanost na něco dobrá a proč mladý Američan bere marketing jako běžnou součást života a Čech má marketing za málem sprosté slovo zkusím trochu rozebrat.
Jak je na tom marketing s prestiží v naší společnosti lze těžko hádat. Centrum pro výzkum veřejného mínění pravidelně zjišťuje prestiž povolání, ale pracovník marketingu tam specificky zmiňován není. Snad nejblíže by byla kolonka “manažera” (zvláštní kategorie, proto ty uvozovky), která osciluje okolo 10. místa. Spíš je zajímavé jaký mediální obraz o marketingu obvykle vytvářejí novináři (mimochodem ve zmíněném žebříčku až pár míst pod manažerem). Například v současné kauze okolo Open Card se mluví o “měkkých zakázkách”, tedy konzultačních a marketingových službách, do kterých tečou zbytečné peníze daňových poplatníků. Jestli se dané prostředky vynaložily efektivně těžko bez bližších informací posoudit. Ale pro novináře iDnes, od kterých ten zajímavý termín "měkké" služby pochází je důkazem podvodu již to, že součástí nákladů byla i reklama a komunikační strategie.
Ano, dopředu hlásím že pracuji v marketingu a jistá odbornost v této oblasti mne živí.
Radši bych tedy na této planetě ještě alespoň nějakou dobu zůstala a přesvědčila zbytek světa, že marketing nějaký smysl má. Tak mne
na jedné straně zajímá jestli má marketing nějakou pozitivní společenskou roli a na druhé straně proč spousta chytrých lidí marketing odmítá jako něco od základu
špatného. Věřím totiž, že marketing je užitečný a mnohdy i pro ty,
kteří je tak horlivě odmítají.
Ta negativní kritika ve výše uvedeném příkladu iDnes vychází z toho, že marketingové náklady jsou a priori zbytečné. Další argumenty proti zahrnují je že stimuluje zbytečnou nadspotřebu, a tím se podílí na zatěžování životního prostředí. Nebo také to, že je z jedním faktorů, který vychovává společnosti jakémusi zploštění a komercializaci životního prostoru, lidských přání a potřeb. Pozitiva obvykle zahrnují vylepšování kvality života díky zlepšujícím se výrobkům a službám, nebo třeba fakt, že dobrý marketing může prosadit dobrou věc. Zkusím je v následných článcích rozebrat.